Řídím přesně třináct let. V pokutách jsem skoro profík. Červené na semaforech mě nemilosrdně pronásledují a mé první i druhé vozidlo jezdí jen, když se mu chce. Snažila jsem se vylepšit skóre “třináctkového” roku a vydala jsem se na školení firmy s-drive. Vánoce jsou tady, školu bezpečné jízdy si vychutnej!
Známá místa
Přijíždím na polygon s-drive, který je v areálu letiště Hradec Králové. Povědomé místo. Jistě! Neuběhlo ani pár týdnů, kdy jsem si jela do jiné části areálu pro odtažené auto. Však to znáte, přijde zima, vy pečlivě přezujete a strážníci i tak dávají autu ještě botičku.
Já i můj Ford jsme v dobré kondici. Půjčila jsem ho na víkend přátelům a jen tak tak ho ráno stíhám vyzvednout. Oba jsme uhnaní. A klasika. Jedu pozdě a velice průměrný orientační smysl mě vede pochopitelně někam jinam.
Před budovou už čeká vedoucí školení Martin. Vítá mě s milým úsměvem (cítím o něco méně provinile). Forda nechávám v pruhu, kde se parkovat “nemá”, ale čas mě tlačí do zad. Co se dá dělat, slibuju si, že to už je vážně naposledy. Absolvuju školení, budu plná nových vědomostí a stane se ze mě “automobilový premiant.”
V učebně je moderní tabule, nemůžu z ní spustit oči. Nekonečné množství funkcí. Je to jedno velké “wau”. Dobře, možná na ní visím očima i z důvodu, že vůbec nerozumím popisované situaci.
Ale za chvíli už se chytám.
Z počítání parametrů vozovky jsem značně nervózní. Fyzika nebyl můj srdcový předmět a teď je mi to docela líto. Pánům v řadách přede mnou se nezapalují rozhodně lýtka, ale myšlenkové pochody. Já se přiznám, že se počítat ani nepokouším, ale snažím se to z hlediska logiky, co nejvíce pochopit taky.
Školení je vedené perfektně. Vše je ukázané na konkrétních příkladech s fotkami nebo s videem. Názorné ukázky, to už je něco pro mě.
Začíná diskuze na téma smyk. Pár jsem jich také absolvovala v různých vozidlech a přiznám se, že jsem nikdy nepřemýšlela, zda se jedná o přední či zadní nápravu. Mezi diskuzí přemýšlím, jestli bych ještě vůbec zvládla autoškolu. Vždyť jezdím na nějaký automat v hlavě. Uvědomuju si díky kurzu rizika, která nás mohou na silnici každý den potkat. Jakto, že jsem o nich nepřemýšlela dřív?
Ubrat plyn a držet volant, dívat se tam, kam chceme jet
Všechno to dává smysl. Přednášející Martin Trpkoš vysvětluje každý detail. Překvapuje mě, že mnohým věcem rozumím i já. A to jsem si myslela, že jsem opravdu beznadějný případ.
Drží to jak Stevie Wonder nákupní košík
A máme tu perličku na závěr. Kamioňák, co za volantem sedí jak u hrnčířského kruhu a čaruje. Možná to byl autobusák, už si nejsem jistá, ale proletěl díky svojí neopatrnosti předním okýnkem. Uff, je mi ho líto. Nebyl připoutaný ani moc nedbal na předpisy.
Konec teorie, nejvíc vám dá stejně praxe
A je to tady. S pravdou ven. Moje auto nemá srovnanou geometrii, vyměněný čepy a další věci, jejichž vysvětlování mechanik vzdal hned poté, co jsem přiznala, že nemám tušení, o čem mluví. A tak si praktické jízdy nechávám v záloze na další půlrok, snad tím vytáhnu svou automobilovou karmu zase o level výš.
Autor: Martina „Matylda“ Bečková, psavec na volné noze